Šimon Pikous
Je vyučeným fotografem a magisterské studium absolvoval na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. V současnosti pracuje jako profesionální fotograf a učí v Liberecké škole fotografie a na Slezské univerzitě v Opavě (obor Audiovizuální tvorba).
Na počátky jeho fotografické tvorby je patrný vliv otce Jana, fotografa proslulého především montážemi a zátišími. Na přelomu tisíciletí se však jeho projev přiklání k jiným tématům a formám: zatímco jeho ranější projekty KŘÍŽOVÁ CESTA a VERŠE PSANÉ SVĚTLEM vycházely ze snahy uchopit prostřednictvím fotoaparátu duchovní otázky, následující instalace Vyvolení a Vypadáš skvěle (2007) s hravostí i cynismem spíše reflektovaly paradoxy současného života. Tak například parodoval i Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009 cykly TRIUMPH DES WILLENS (Triumf vůle) a FEST DER SCHÖNHEIT (Festival krásy) nebo se procházel na hranici mezi životem a snem v lynchovském SLIMÁCI NEJSOU, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT (2010). Téma nočních běsů plných mytologických božstev rozvinul přes soubor DIE WALKÜRE (2011–2012) k cyklu TEMNOU NOCÍ BĚŽÍ ČERNÝ PES (2017). Právě v těchto dvou posledních zmíněných fotografických souborech můžeme nacházet nové prvky, vycházející z období romantismu. Průběžně, jaksi na „vedlejší koleji“, si zahrává s dekadencí, což on sám nazývá romantismem na druhou. Dokladem je cyklus KUNSTKOMORA (2015) a VANITAS (2017).
V Severočeském muzeu v Liberci (2015) vystavil úspěšný cyklus SECHZEHN ÄPFEL AUS DEM GÄRTCHEN DER TANTE FRIEDA, který se zabýval historií a mytologií severních Sudet. Dalším pokusem o vyrovnání se „sudetskou“ a rodnou krajinou je dosud neuzavřená série fotografií nazvaná NOVÉ HORIZONTY (2017).
Samostatné fotografické výstavy měl například v Městském muzeu v Blatné, Galerii M v Milevsku, Experimentálním studiu a Malé výstavní síni v Liberci, pražském PENklubu, Ambrožově galerii v Hradci Králové, Aréně komorní scéně v Ostravě, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, budově Veřejné ochránkyně práva v Brně, Galerie Caesar v Olomouci, Českém centru München nebo v liberecké synagoze.
Společně s fotografickou skupinou 7,65 vystavoval i v Albin Polasek Museum a Progress Energy Art Gallery v USA. Účastnil se na dalších kolektivních výstavách mimo jiné v Muzeu umění Olomouc, Brně, Bratislavě, Blatné a dalších městech.
V roce 2015 souběžně vystavoval v Severočeském muzeu v Liberci a Oblastní galerii v Liberci.
V roce 2016 získal ocenění Czech Press Photo v kategorii Portrét, byl publikován také na výstavách Czech Press Photo 2017, 2019, 2020. V roce 2020 ocenili jeho dvě portrétní fotografie v Top 25 na Imago 2020 v Mexiku.
Zastoupen je v soukromých sbírkách a sbírkách Severočeského muzea v Liberci, Muzea umění v Olomouci a Albin Polasek Museum (USA).