Jsem zděšený, jak to jde rychle, jak jde rychle lidi ovládnout, manipulovat a zfanatizovat. Nezpochybňuji opatření proti šíření pandemie. Zpochybňuji nás, jak snadno jsme schopni ve jménu NEJVYŠŠÍHO BLAHA, se vzdát svobody rozhodování nad vlastním životem, jsme ochotni nafízlovat souseda, že větrá a sami se bát vyvětrat. Během koronakrize jsem si několikrát připomněl Orewellův román 1984, kdy některá slova, jako Korona, Covid, karanténa…, lze snadno nahradit ideozločinem, ideopolicií, vaporizace a Dvěma minutama nenávisti. Projevy našich politiků, tedy nositelů Nejvyššího blaha, nám připomínají Newspeak a doublethink.
Jsem zodpovědný ke svému okolí, jsem zodpovědný sám k sobě. Ale odmítám, aby si moji zodpovědnost si bral do vlastních rukou někdo jiný. Odmítám se účastnit honů na cokoliv ve jménu čehokoliv, odmítám, byť jen zpovzdálí, sledovat diskuze na téma vir a zavlečení americkými vojsky do Číny, odmítám sledovat mobilní telefony navrátilců z italských hor nebo jinak „nemocných“, odmítám protrubovat lidi bez roušky a jestli tací můžou bez ní chodit třeba po lese… (všechno jsou témata z FB). Protože to je už jen malý krok od toho, aby si lid vzal spravedlnost do vlastních rukou a začal organizovat hlídky. Ty by mohly případně někoho umravnit, domluvit mu nebo rozbít výlohu, aby si to pamatoval. Aby všichni viděli, je potřeba takového označit žlutým K, které bude nosit na prsou… .
Věřte mi, že už nikdy nechci zpívat na náměstí spolu s Jaroslavem Hutkou „…co je však největší, co je však největší, ta lidská svoboda.“!
Fotografický soubor vznikl v prvních dnech krize a reagoval na čtyřiadvaceti hodinový příval médií, vyvolávající pocit strachu a bezmoci. Připravil jsem všem zasaženým několik modelů ochranných prostředků, podle naturelu, vkusu a vyznání.